Pádím životem tak, že jsem si ani nevšimla, že jsem roztrousila své síly a pozornost, a zapomněla, že je tu také moje já, které potřebuje mou pozornost, má své potřeby, své sny a své poslání.
Život je příliš krátký na to, abychom jím pádili s roztroušenou pozorností do okolí a nakonec zjistili, že to skutečné poslání nám celou dobu utíká.
To si uvědomila Amélie z tohoto fantazijního příběhu a rozhodla se, že se na chvilku vzdálí z běžného života, aby nahlédla do svého života zevnitř, bez kulis běžných a rutinních dní. Aby byla sama se sebou a třeba i našla odpovědi na své otázky.
Kdy naposledy jste s úsměvem vstali a s úsměvem pozdravili svůj obraz v zrcadle: „Ahoj! Tak to jsi ty? Máš se?“
Kdy naposledy jste si udělali čas jen na sebe, abyste rozmotali klubko pocitů, emocí a myšlenek?
Kdy naposledy jste se zeptali sebe sama: „Jsem ještě tam, kde chci být? Není na čase udělat nějakou změnu?“
Kdy naposledy…?
Tisíc a jedna otázek.
Věřím, že vás Amélie svým příběhem inspiruje. K čemu? Budu moc ráda, když své myšlenky, pocity, názory budete sdílet s ostatními čtenáři zde.
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.