Jmenuji se Olga. Jsem lektorka cizích jazyků. Učívala jsem jógu a mojí radostí je aromaterapie.
Mám ráda přírodu, pohyb, hory, cestování a miluji tanec. Ráda se dívám na to, když někdo tančí a opravdu to umí. Miluji, když se sladí pohyb a hudba, ladnost, talent a vkus. A tak jedním z těžších úkolů pro mě bylo pochopit a přijmout, že tanečnice ze mě nebude, protože holt, ne ve všem je člověku naděleno. Není nad to přijmout to a tančit jinak a jinde, když na jevišti národního divadla to v tomto životě už nevyjde.
Tak se snažím protančit životem v radosti a lehkosti. A když je mi ouvej, tak se podívám na nějaký úžasný taneční kousek a představuji si, jak museli všichni ti tanečníci hodně dřít a pořádně makat, aby divák mohl vidět ten dechberoucí taneční kousek.
Užívám si tanec životem, užívám si dokonce ten pot a slzy, když se škrábu na to jeviště života, abych tam odtančila svou roli.
Přes všechny překážky a kotrmelce v životě, povedené i nepovedené věci, radosti i smutky, dokončené i nedokončené věci, mě život baví.
Protože se blíží jedno z životních jubileí, které je navíc jedinečné v tom, že člověk překračuje jakousi pomyslnou čáru mládí a stáří, tak se najednou otázka životního smyslu stala o něco důraznější.
Ohlédla jsem se za sebe, před očima mi proběhl film mého života od dětství po současnost jako barevný příběh. A pak se mě život zeptal:
Žiješ kvalitní život? Jaké máš vzpomínky? Využíváš svůj život na maximum? Jaký význam a smysl mu dáš nyní? Využila jsi dostatečně svůj potenciál? Chopila ses všech příležitostí, které ti život dal? Co ještě očekáváš od života?
Snažím se odpovědět si na tyto otázky, a v mezičase mezi tanečním krokem, cvalem a škobrtáním jsem se zastavila a splnila si jedno přání. Napsat knížku. Ta právě leží před vámi.
